Praha 6-Bubeneč, Papírenská 114, 180/5, CZE

1892

Přádelnu bavlny č. p. 114 navrhl v březnu 1892 švýcarský průmyslový architekt Carl Arnold Séquin-Bronner (1845–1899) pro Ernsta Mauthnera (1844–1923), který provozoval mechanickou tkalcovnu v nedaleké Mlýnské ulici č. p. 60 již od roku 1878. Budovu během téhož roku provedl místní stavitel Jan Kindl (1841–1902). Šedový sál pro 40 selfaktorů na půdoryse 65 × 56 metrů byl kryt 9 × 6 poli mírně spádované dřevocementové střechy rozpon 6,4 × 6,8 metru, se sedlovými světlíky. Vzhledem ke svažitému terénu byl řešen ve třech traktech podél ulice jako podsklepený, se stropy tvořenými betonovými klenbami do traverz na rozpon 3,4 metru, a jeho součástí byla i stavebně oddělená potěrárna a nad ní v patře mísírna a čistírna, do níž se žoky bavlny dopravovaly kladkou přímo z koleje vlečky podél sousední dráhy. Stejným byla zásobována samostatně stojící kotelna, původně krytá obloukovou střechou z vlnitého plechu. Projekt rozšíření svého podniku o mechanickou tkalcovnu svěřil Ernst Mauther nástupnické firmě Séquin & Knobel, vedené inženýrem Hilariem Knobelem (1830–1891). Budova č. p. 180, provedená opět Janem Kindlem, je z větší části podsklepená – v suterénu pracovalo 14 kroužkových dopřádacích strojů jako rozšíření vedlejší přádelny. Tkalcovský sál na půdoryse 44,4 × 54,8 metru pojal 344 stavů, využíval již elektrického skupinového pohonu: čtyři elektromotory 20 HP roztáčely vždy dvě transmisní hřídele, umístěné pod stropem napříč sálu, a ty pak každá pomocí řemenic 22 stavů. Kryje jej plochá střecha systému Séquin-Knobel: s otvíravými sedlovými světlíky, na shodně vysokých sloupech nesoucích traverzy a na nich fošny, konkávně vyspádované k vnitřním odtokům a kryté dřevocementovou vrstvou. Časopis Uhland’s technische Rundsachu publikoval nejen celou stavbu, ale také zvlášť, coby vzorové, řešení jejích fasád a záchodů. Do roku 1902 Mauthnerova firma postavila také pět dvojdomků se zahrádkami v Papírenské ulici, v nich bylo 40 dělnických bytů, další tři domy se 36 byty následovaly (čp. 117, 118, 186, 187, 223, 226, 482). Podnik nepřestál hospodářskou krizi a ukončil výrobu roku 1934. V části továrny dále působila společnost Fysma, výroba vědeckých a učebních pomůcek, a firma Vajrauch a Jelinek, továrna na korkové zátky a hliníkové uzávěry. Od roku 1957 zde družstvo Ergon vyrábělo protézy a severozápadní část tkalcovny opatřilo administrativní nástavbou, ta však byla poškozena požárem roku 1983 a opět snesena. Ortopedické pomůcky se tu vyrábějí dodnes, ale většina budov je pronajímána na skladování.